Cesta k Larince domů

Pořád do mě naši hustili, že pojedeme autem daleko pá, těšil jsem se jako malé štěně a dneska se to asi konečně stalo. Jeli jsme k Larince domů na návštěvu. Cestou jsem se díval z okna, povídal si s Lari, která jela s námi nebo jsem spal. Jednou jsme zastavovali na čůrání a jednou u takových chlapíků v uniformách, co kontrolovali i můj a Larinčin pas a říkali, že jsme krasavci. Už byla skoro tma, když jsme dorazili na místo. Teda takovou dlouho cestu Larinka jezdí vždycky, když jede k nám nebo od nás a já jí to upřímně závidím. Naši mě vozí jen na kratší trasy.

Hned jsme vystoupili z auta a Larinka se ségrou nám ukázali, kam máme jít. Přišli jsme do bytu a já uviděl tu jejich protivnou kočku, tak jsem ji hned musel prohnat! Ona se asi lekla, tak vylezla po závěsech až nahoru a nechtěla dolů. Mně se líbilo, jak tam vrávorá a škodolibě jsem štěkal pořád dál :o)

Ale to se asi nelíbilo ségře, tak kočku sundala a odnesla ji jinam. Mně dali krmení a poslali spát.