Výlet za Veru

Ten den ráno byli všichni jako na trní, balili nějaký věci a říkali: "Neboj, taky pojedeš..." A taky že jo! A strašně dlouho a daleko. To byla paráda:) A pak jsme zastavili u nějakýho baráku a vyběhla z tama fakt pěkná zlatá retrívřice a hned za ní naše Veru. To jsem měl radost a připadalo mi, že ona ještě větší!!! Veru hlídá nějaký děti, co si se mnou hrály, pak jsme taky řádili s tou zlatou retrívřicí Lunou. Mají na dvoře rybníček, kde mají ryby! A ony nechtěly počkat. Luna mi říkala, ať se na to vykašlu, že taky ještě nikdy žádnou nechytila. Ještě mají kočku, syčela jako ďábel, tak jsem ji nechal být...radši. Byli jsme s našima, s dětma a s kočárkama na vycházce. A byla dlouhá tak, že jsem se chtěl nést. To teda ne, tak daleko doma teda nechodíme!!! Ale když jsme se vrátili zpátky tam, kde Veru bydlí, zase jsme jeli autem. Zase dlouho, až jsem úplně usnul!